Ale tentokrát jsem si řekl: "To stačí, musíš to dotáhnout do konce, ať to stojí, co to stojí."
Vzpomněl jsem si tedy na hodiny, na které se už dlouho prášilo na poličce ve spíži, a rozhodl jsem se z nich vyrobit něco, co bych použil.
Před sto lety nám nějaký „laskavý“ člověk daroval tuto špínu, která, jak asi tušíte, přidala do sbírky nevyzvednutých věcí.
Z bezedné skříně se na světlo světa dostala stará halenka z krásného materiálu, ale už ne správné velikosti. Našel jsem nějaké lepidlo a šroubovák.
Proces začal.
Pomocí šroubováku jsem z hodinek sundal to příšerné plastové pouzdro, vyndal sklíčko a prozkoumal ciferník, který bylo nutné sem tam přilepit.
Poté jsem z halenky odstřihl kousek látky vhodné velikosti a uprostřed do ní vystřihl dírku. Mimochodem nepřehlédnout velikost bylo možné až na druhý pokus, protože napoprvé materiál sotva sahal k ráfku. Z vlastní zkušenosti tedy mohu říci, že je lepší více odříznout a pak to oříznout na ráfku hodinek.
Následoval pracný a nejnepříjemnější moment: bylo nutné obalit plastový obal materiálem.
S pomocí lepidla a něčí maminky se mi to nakonec podařilo. Pravda, musela jsem se s manikúrou rozloučit a párkrát si utrhnout prsty, které byly přilepené místo látky. Ale pokusem a omylem jsem přišel na to, že je jednodušší použít staré kuličkové pero, jehož zadní strana velmi usnadňuje lepení materiálu. Nebudu ani mluvit o svých nářcích, když jsem to musel strhnout a předělat, protože látka byla zježená.
A nyní lepidlo zaschlo, hodinky bylo možné znovu sestavit. Kupodivu vypadaly moc hezky, ale něco tomu chybělo. A pak jsem si vzpomněl na motýly, kteří „žijí“ na nevkusném obrazu mého přítele, takže to vypadá velmi cool.
Je rozhodnuto, udělám to výzdoba od motýlů.
Nakreslila jsem si šablonu na papír a vystřihla. Pak jsem našel víko od salátu, který jsem si před pár dny koupil na váhu, a uvědomil jsem si, že tenhle plast by byl perfektní. Šablonu jsem přenesla na plast a vystřihla dva motýlky.
Ohnul jsem to na začátku křídel, protože plast byl na to dostatečně měkký.
Poté jsem si musel vzpomenout na své dětství a začít kreslit.Staré laky na nehty, kterých se ukázalo přehršel, přišly vhod. Na přední stranu jsem nanesla základní barvu, červeno-oranžovou.
Udělal jsem lemování bordury bronzové, namaloval odlesky světle růžové a zlaté a na každého motýla dal čtyři bílé tečky.
Výsledek mě potěšil, motýlci se třpytili, ale nebyli nijak okázalí ani moc barevní, což by u modrošedé látky s paisley vzorem na obroučce hodinek bylo zbytečné. Nalepil jsem je na hodinky v náhodném pořadí a začal si užívat výsledek.
Jen dvě hodiny práce, zničená manikúra a kůže na prstech utržená od lepidla. Ale výsledek předčil všechna má očekávání. Moje roztomilé hodinky s motýlky teď visí úplně uprostřed. A kupodivu jsem po hodině už nemyslela na manikúru a zaschlé lepidlo, ale často jsem koukala na hodinky, protože je mám moc ráda.
