I zkušení svářeči považují svařování tenkých plechů za obtížný úkol. Jsou zde zcela jiné přístupy než v procesu svařování masivních obrobků. Tenký kov by se neměl přehřívat, jinak hrozí popálení. Je to způsobeno rozpadem roztavené svarové lázně oddělující se od kovu, přičemž místo spoje zůstává díra. Ale pokud začátečník ovládá techniky svářečských mistrů, pak si poradí i se svařováním tenkého kovu.
Příprava
Kvalitu svařování tenkostěnných materiálů lze zlepšit použitím elektrod malého průměru s vysokým koeficientem tavení, což umožňuje snížení proudu při provozu. Je také důležité připravit svařované hrany na nadcházející operaci: odstranit rez, barvu, tukové usazeniny atd. Je třeba je umístit co nejblíže k sobě, aniž by zůstala mezera.
Svařovací proud nastavíme na minimální možnou úroveň (méně než 75A) a použijeme tenké rutil-celulózové elektrody typu ESR 11. Tím se sníží teplota v pracovním prostoru a sníží se riziko propálení tenkého plechového materiálu.
Svařovací elektrody pro všeobecné účely na AliExpress se slevou - http://alii.pub/606j2h
Všechna tato opatření však nemusí stačit a pak se dostává do popředí trajektorie elektrody při aplikaci svarového švu, což snižuje teplotu ohřevu okrajů.
Technika svařování tenkých kovů
Jednoduchý rychlý lineární pohyb konce elektrody podél svarového spoje tenkostěnných materiálů vede k selhání průniku kovu a při rychlosti potřebné pro vytvoření dobrého švu je možné propálení materiálu. Takový pohyb elektrody při práci s tenkými výrobky je nepřijatelný.
Při svařování tenkostěnných materiálů budeme elektrodou po spoji pohybovat přerušovaně, nyní dopředu, nyní zpět.
V tomto případě je energie elektrického oblouku distribuována na větší délku a kov se méně zahřívá. Šev není široký.
Stejného efektu lze dosáhnout prováděním rotačních pohybů kolem kloubu s koncem elektrody. V tomto případě je energie oblouku distribuována do větší šířky a pravděpodobnost propálení kovu je také výrazně snížena. Šev je široký.
