Protože všechny tyto faktory spolu souvisí, je nejlepší je posuzovat společně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem. K tomu potřebujeme pouze trpělivost, pozornost a také určitou materiální a instrumentální podporu.
Budeme potřebovat tenké a tlusté kovové polotovary, svařovací stroj, různé elektrody, kladivo a kovový kartáč. Podívejme se na dva případy, se kterými se v praxi často setkáváme:
- svařování tenkého kovu na silný kov;
- svařování dvou tenkých obrobků.
Svařování tenkých a tlustých kovů
Jako objekt vybereme fragment silnostěnné (více než 5 mm) kruhové a profilové trubky o síle stěny 1,5 mm. V reálném životě by to mohla být podpora plotu a natupo svařovaný průřez.
Abychom přiblížili náš experiment realitě, provedeme svařování mezi obrobky s mezerou. V praxi to může být důsledek nepřesného značení, kdy se příčný prvek ukáže být o několik milimetrů kratší, než je nutné.
Povrch silnostěnné trubky očistíme na lesklý kov a na trubku připevníme obdélníkový profil. Je lepší vařit s elektrodami AK-53-70 nebo AK-46 s bazickým nebo rutilovým povlakem.
Kromě toho provádíme svařování trhacím pohybem, zapalováním oblouku na tlusté trubce a tavením kovu pohybem elektrody ze silného kovu na tenký kov, přičemž se snažíme elektrodu neposouvat příliš daleko na tenký profil, takže nevyhoří to. Elektroda by se měla dostat pouze k okraji tenkého kovu a tam se uvolnit.
Po umístění svaru na jednu stranu profilu pomocí kladiva otlučte strusku vytvořenou při svařování a očistěte ji kovovým kartáčem.
Další tři strany tedy vaříme do kruhu.
Pokud je mezera menší než tři milimetry, lze svařování provést bez odtržení elektrody. Navíc je lepší a spolehlivější uchopit profilovou trubku nebo roh v rozích, kde je více kovu.
Existují určité zvláštnosti svařování příčného okraje profilové trubky k válcovému povrchu, protože v těchto místech se mezera od středu k okrajům zvětšuje a může dosáhnout 5-6 mm.
Začneme lepit a svařovat od okrajů, kde je mezera maximální.
V tomto případě držíme elektrodu se zapáleným obloukem na tlustém kovu o něco déle, aby se vytvořilo více tekutého kovu, a teprve poté pohybujeme elektrodou příčně k tenkému kovu. Po dokončení svařování také odstraníme strusku a vyčistíme šev.
Svařování tenkých kovových obrobků
Tato situace může nastat například při svařování vodní nádrže v zemi.Aby byl proces svařování užitečnější, spojíme dva obrobky z ocelového plechu umístěné navzájem kolmo, ale s různou mezerou podél kontaktní linie.
Uchopíme listy na obou koncích a uprostřed. Použijeme horizontální a vertikální švy, abychom ukázali rozdíly v závislosti na směru.
Abychom získali vodorovný šev při svařování tenkého kovu, vezmeme elektrody o průměru 2,0 nebo 2,5 mm a začneme svařovat od konce, kde mezera chybí nebo je minimální. Začneme vařit z hrnce, zapálíme na něm oblouk.
Pokud mají oba obrobky stejnou tloušťku, měla by být elektroda držena ve středu, to znamená, že by měla být vedena podél kontaktní linie svařovaných dílů a provádět rychlé a krátké vratné pohyby, aby nedošlo k propálení tenkého kovu. .
Po dokončení svaru odklepněte strusku kladivem a vyčistěte ji kartáčem.
Abychom vytvořili svislý šev, a to i s mezerou mezi svařovanými díly, zapálíme také oblouk na připínáčku a provedeme rychlé příčné pohyby s koncem hořící elektrody v mezeře s odstupem a vždy nahoru.
Po dokončení svislého švu tradičně otlučeme strusku a začistíme drátěným kartáčem.
závěry
Při svařování tenkého kovu je nutné zvolit správné elektrody z hlediska průměru a povlaku, pečlivě připravit díly ke svařování, upravit proudovou sílu v závislosti na tloušťce spojovaných obrobků a zvládnout pohyby elektroda v závislosti na směru švu, přítomnosti a velikosti mezer mezi díly a poměru tlouštěk materiálu.
