Aby byl svar při ručním obloukovém svařování pevný a úhledný, musí se kromě axiálního a podélného pohybu elektrody pohybovat i v příčném směru. Existuje mnoho typů tohoto pohybu elektrod. Níže zvážíme a implementujeme tři jejich nejjednodušší typy, ale zároveň nejčastěji používané.
Bude potřeba
- Ocel tlustý kruh;
- elektrická vrtačka;
- čtverec a značka;
- svářecí zařízení;
- kladivo na odstraňování strusky a kartáčů.
Proces školení elektrického svařování
Čtvercem a fixem nakreslíme na povrch ocelového kruhu tři „cesty“, ohraničené dvěma rovnoběžnými přímkami, do kterých vyneseme trajektorie konce obalené elektrody tří typů.
První nazvěme obdélníkový.Trajektorii elektrody reprodukujeme markerem, který se nejprve pohybuje zprava doleva, poté kousek dolů podél hraniční čáry, poté zprava doleva rovnoběžně s první příčnou přímkou, znovu dolů podél další hraniční čáry a tak dále až do samého konce trati.
Druhá trajektorie je klikatá přerušovaná čára uvnitř dvou rovnoběžných hraničních čar, kterou lze také reprodukovat pomocí značky.
Rovnoběžné hraniční linie a jejich „vyplnění“ prohloubíme pomocí řezného kotouče a brusky. Tyto linie drážek nám usnadní učení se svařování, protože elektroda bude vedena po požadované dráze a svar bude převážně lokalizován v nich.
Nácvik začneme cikcakovým příčným pohybem elektrody, neboť je nejsnáze reprodukovatelný.
Při provádění této metody byste neměli držet elektrodu po dlouhou dobu v extrémních bodech, pak bude šev od začátku do konce stejný na výšku a šířku.
Po odražení strusky a vyčištění klikatého svaru kartáčem dbáme na to, aby vyšel tak, jak jsme očekávali.
Také nejprve reprodukujeme pravoúhlou trajektorii příčného pohybu elektrody, aniž bychom na ni přiváděli napětí, abychom si procvičili a ochutnali, jak ji projít od začátku do konce v ohraničujících přímkách.
Poté tyto pohyby opakujeme s napětím přivedeným na elektrodu. Při tomto způsobu pohybu elektrody je hlavní věcí udržovat rovnoměrnou rychlost pohybu elektrody po trajektorii svarového švu.
Pokud se nám to podaří, pak po odstranění strusky a vyčištění švu kartáčem uvidíme úhledný šev - neklamné znamení, že je po celé délce co nejpevnější.Vidíme, že tento pohyb elektrody ve srovnání s cik-cak poskytuje větší šířku svarového švu.
Nakonec pomocí brusky prohloubíme oblast mezi dvěma rovnoběžnými čarami umístěnými blízko sebe. Zde si procvičíme hraní tzv. závitový šev, ve kterém se neprovádějí příčné pohyby elektrody.
Tento šev je nejsnáze reprodukovatelný v přírodě. Je pouze nutné zachovat délku oblouku a rovnoměrně posouvat elektrodu z počátečního bodu do koncového. Šev u této metody je nejužší. Obvykle se používá při svařování tenkých plechů.
