Ukazuje se, že k tomu můžete na první pohled použít ten nejvhodnější nástroj, zejména pilu na dřevo. Zdá se to neuvěřitelné: opravdu by bylo nutné řezat hřebík zuby pily, ale k čemu by to pak bylo dobré?
Samozřejmě že ne. Většinou totiž mezery mezi zuby pily přesahují průřez hřebu, ve kterém se neustále zasekává. Navíc taková kombinace nástroje a zpracovávaného materiálu je nepřirozená principům technického racionalismu a dokonce i zdravému rozumu.
A přesto je to docela možné a zuby pily nebudou poškozeny. Jak to ale udělat bez poškození zubů pily?
Proces řezání
Abychom pilku na dřevo připravili na stříhání hřebíku, budeme potřebovat ještě jeden předmět v podobě kladívka, kusu výztuže, proužku kovu atd. Použijeme běžný pilník.
Úzkým okrajem pilníku udeříme po celém okraji pily naproti zubům.
V důsledku toho na něm zůstanou mělké zářezy, které budou fungovat jako zuby pro řezání kovu.
Teď to zkontrolujeme. Pokud náhle narazíme na hřebík, energicky zahájíme proces řezání hřebíku zadní stranou pilového listu s nanesenými zářezy.
Po nějaké době bude hřebík úspěšně pilován.
Takové paliativní činidlo samozřejmě nenahradí pilu na kov, ale může být dobrým řešením, jak pomoci v bezvýchodné situaci a ušetřit čas.
Materiál pilového kotouče a hřebíku
Materiál pilového listu na dřevo je nástrojová nebo speciální ocel, která má vysoké fyzikální, mechanické a výkonové vlastnosti.
Pilový kotouč musí mít tvrdost alespoň přípustnou hodnotu 45, nejčastěji je to však 58 HRC. Takový výrobek má potřebnou pružnost a zároveň velkou mechanickou pevnost.
Nejběžnější hřebíky jsou vyrobeny z nízkouhlíkové oceli, které se svými fyzikálními, mechanickými a provozními vlastnostmi blíží čistému železu. Mají poměrně vysokou tažnost, takže se dají snadno ohýbat, ale nejsou příliš tvrdé a odolné.
Porovnáním vlastností kovů těchto dvou výrobků jsme přesvědčeni, že pila na železo je ve všech ohledech lepší než materiál hřebíků a první dokáže řezat druhý.
