V dnešní době existuje více než dost předmětů, se kterými se dá rozdělat oheň. Patří sem zápalky, obyčejné i lovecké, termitové, dlouho hořící atd. Zapalovače, běžné plynové i benzínové a elektronické. Stejně jako různé pazourek, sluneční hranoly, chemická činidla a další podobné věci. Ale jak rozdělat oheň, aniž byste něco z toho měli? Situace v životě jsou různé. Existuje několik způsobů, jak rozdělat oheň, aniž byste k tomu měli absolutně jakékoli prostředky. V tomto konkrétním příkladu potřebujeme pouze kus kovu a kámen, který lze sebrat kdekoli.
Bude potřeba
- Nůž nebo jiný kovový předmět.
- Kámen (jakýkoli křemencový kámen).
Získání ohně z jiskry
To, že jiskru vhodnou k zapálení troud lze vyrazit dvěma kameny, není nic jiného než stereotyp! Co potřebujeme, je kov! Kovové předměty dnes obklopují lidi všude. Starověcí lidé, kteří objevili oheň, se postupem času naučili rozdělávat oheň sami pomocí kamene a kousku pyritu – minerálu s vysokým obsahem železa. Říká se mu také pyrit.V těch vzdálených dobách ze zřejmých důvodů nebyl žádný kov, takže místo toho úspěšně použili kousek tohoto minerálu. Tato metoda může pomoci i některému modernímu houbaři nebo sběrači lesních plodů, který měl tu odvahu se ztratit. Právě tato kategorie outdoorových nadšenců je nejvíce ohrožena ztrátou, protože tito lidé jsou nuceni neustále se pohybovat z místa na místo při hledání hub a lesních plodů. Na rozdíl od výletníků, kteří už mají na mapě vytyčenou trasu a mají přesný cíl i potřebné vychytávky k určení přesné polohy, houbaři chodí do lesa nejčastěji jen s nožem a nádobami na potřebné plané rostliny. . Člověk ztracený v lese, který u sebe nemá žádné prostředky k rozdělání ohně (nebo je cestou ztratil), má řádově menší šanci na rychlou záchranu než jeho spořivější kolega. Za prvé; oheň je dobrou obranou proti případným útokům divokých zvířat. Pak je v noci teplo a jídlo je pro člověka přijatelnější. No, nakonec je to způsob, jak upoutat pozornost pátracích skupin v případě, že se po vás doma stýská. Úkol se značně zjednoduší, pokud je nůž, který máte s sebou, vyroben z dobré, zbraňové oceli, s vysokým obsahem uhlíku a chromu. Při úderu o kámen taková ocel jiskří lépe než běžné železo. K výběru kamene je také třeba přistupovat moudře. Měkké horniny, jako je drcený kámen, nejsou absolutně vhodné. Je vyžadován tvrdý křemenec. Může to být žula nebo obyčejné bílé nebo průhledné oblázky. Obecně platí, že pevné skály! Ideálně samozřejmě pazourek! Pazourek se nejčastěji vyskytuje na březích řek, potoků nebo v borových lesích, v oddencích starých borovic spadlých větrem.
Pazourek lze velmi snadno rozeznat od ostatních druhů křemence – má nejčastěji krémově šedý nebo krémově kávový odstín s matným povrchem na třísku. V některých ohledech připomíná vzhled vařeného kondenzovaného mléka. Prostě zkamenělý. Barva se liší podle regionu; Čím severněji je oblast, tím je odstín tmavší. Můžete ale narazit na pazourek dvoubarevný, tříbarevný a dokonce celou paletu různých odstínů – od béžové po tmavě šedou, téměř černou.
Jedna věc je stálá; matný, mastný lesk na čipu a ostré, průhledné okraje. Obecně platí, že není možné udělat chybu! Dále je třeba připravit troud a podpal. Jako troud lze použít loňský suchý orobinec – jak jeho listy, tak načechrané hlávky. Vhodná je i houba bříza nebo suchý mech rozemletý na měkký prach. Vhodný je i dřevěný prach, lze jej získat i ze starého pařezu. Obecně vše, co bude dobře doutnat, když ji zasáhne jiskra. K hrubšímu podpalu můžete po objevení plamene použít suché jehličí, listy, větvičky, šišky atd. Například ve videu místo nože použiji kus obyčejného levného pilníku; Nechci poškrábat čepel, pokud to není nezbytně nutné. Ocel z pilníku a dobrého nože jsou téměř totožné, jak tvrdostí, tak složením - obě mají vysoký obsah uhlíku, takže od pazourku budou jiskřit stejně. Takže pokud je to nezbytně nutné, můžete použít nůž – myslím, že je nepravděpodobné, že byste v lese našli další kovový předmět. A jako troud si vezměme, opět jako příklad, to nejdostupnější – orobinec loňský!
Ano a ještě jeden důležitý bod: aby se jiskra lépe usadila na troud, můžete troud třít o ohořelý povrch. Třeba na strom sežehnutý bleskem. Nebo na místě požáru.Ještě lépe, nožem seškrábejte malé množství uhelného prášku a hoblin na troud.
Vše je tedy připraveno k požáru. Je-li větrné počasí, položíme na pařez kousek březové kůry, na něj položíme troudu posypané uhelnými drťmi a troudu s březovou kůrou přišpendlíme nožem k povrchu pařezu tak, aby pahýl směřoval od vy. Dále ostrými, klouzavými údery narážíme ostrou hranou kamene na ostří nože. Vzhůru nohama. Aby jiskry dopadaly na uhelný prach a troud. Uhelný prach (pokud se samozřejmě najde) začne okamžitě doutnat, když ho zasáhne jiskra.
A hlavní věcí je nepromeškat tento okamžik! Opatrně, abychom nerozházeli troud po celém místě, začneme foukat na doutnající plochu. Jakmile se doutnání stane stabilnější a stabilnější, srolujeme březovou kůru s doutnajícím troudlem dovnitř takto:
Teď, když je troud stlačený březovou kůrou a nikam neodletí, pojďme to celé nafouknout, aniž bychom šetřili plíce! Dokud nedostaneš plamen.
No, pak vše probíhá podle starého scénáře: nejprve malý podpal, pak větší a větší. Bohužel se tentokrát nepodařilo rozdělat plnohodnotný oheň, vzhledem k situaci extrémního požárního nebezpečí vyhlášené v naší oblasti, ale princip vytvoření plamene je myslím jasný. Ve vlhkém počasí samozřejmě budete muset docela trpět, ale i v tomto případě je docela možné, že se tímto způsobem zapálíte. Já osobně do lesa ze zásady netahám sirky ani zapalovače. Pouze pazourek. Ferrocerium pazourek a někdy jen kus pilníku s jedním hladkým okrajem. Pouze tímto primitivním způsobem lze podle mého názoru vyrobit skutečný, přirozený živý oheň. Stejnou metodu používám k roztavení a pečení ve své sauně. Tento zajímavý proces přináší mimořádné potěšení!
